7 Promluvíš k nim má slova, ať uposlechnou nebo ať nedbají (protože jsou vzpurní).
8 A ty, lidský synu, slyš to, co k tobě mluvím; nebuď vzpurný jako ten dům vzpoury, otevři svá ústa a sněz to, co ti dávám.
9 Tu jsem viděl, hle, ruka vztažená ke mně a hle, v ní svitek knihy.
10 Rozprostřel jej přede mnou. Měl popsaný líc i rub a na něm byly zapsány žalozpěvy, lkání a bědování.