1 Spočinula na mně Hospodinova ruka a Hospodin mě vyvedl v duchu, ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí.
2 Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.
3 Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš.
4 Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.
6 Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.
7 I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily jedna k druhé.
8 Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl.
9 Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí.
10 I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy, převelice velké vojsko.
11 Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni.
12 Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu.
13 I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.
14 Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.
15 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16 A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo a napiš na ně: Judovi a synům Izraele, jeho druhům. Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům.
17 Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním.
18 Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená?
19 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, které je v ruce Efrajimově. Položím s nimi na ně dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním.
20 Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce před jejich očima.
21 Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu.
22 Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a jediný král bude králem pro ně všechny. Už nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.
23 Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, v nichž zhřešili, a očistím je, budou mým lidem a já budu jejich Bohem.
24 Můj otrok David bude nad nimi králem a jediný pastýř bude pro ně všechny. Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je.
25 Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem.
26 Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, bude to věčná smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.
27 Můj příbytek bude nad nimi, já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.
28 I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji Izrael, když bude má svatyně navěky uprostřed nich.