1 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
2 Ty pak, lidský synu, budeš soudit? Budeš soudit město prolévající krev? Poučíš ho o všech jeho ohavnostech.
3 Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Město, které prolévá krev ve svém středu, aby přišel jeho čas, a zhotoví samo proti sobě bůžky, aby se poskvrňovalo.
4 Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo, a svými bůžky, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo, přivedlo jsi blíž své dny a přišlo jsi do svých let. Kvůli tomu jsem tě učinil předmětem potupy pro národy a posměchu pro všechny země.
5 Ty, které jsou ti blízko, i ty, které jsou od tebe daleko, se ti budou posmívat: To nečisté jméno, ten velký zmatek.
6 Hle, izraelští předáci, každý podle toho, jakou měl moc, byli pohotoví prolévat v tobě krev.
7 Otce a matku v tobě znevážili, příchozímu uprostřed tebe působili útlak, sirotka a vdovu v tobě utiskovali.
8 Pohrdlo jsi mými svatými věcmi a znesvětilo jsi mé soboty.
9 Byli v tobě pomlouvači připravení prolévat krev a hodovali v tobě na horách. Páchali uprostřed tebe hanebnost.
10 Syn v tobě odhalil nahotu otce, ponížili v tobě nečistou v době menstruace.
11 Někdo spáchal ohavnost se ženou svého bližního, jiný znečistil hanebností svou snachu a další v tobě ponížil svou sestru, dceru svého otce.
12 Přijímali v tobě úplatek, aby prolévali krev, bralo jsi lichvu a úrok, odíralo jsi své bližní útlakem a na mě jsi zapomnělo, je výrok Panovníka Hospodina.
13 A hle, zatleskal jsem nad tvým nekalým ziskem, který jsi nahromadilo, a nad tvou krví, která byla uprostřed tebe prolita.
14 Jestlipak obstojí tvé srdce, zdalipak budou pevné tvé ruce ve dnech, kdy s tebou budu jednat? Já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám.
15 Rozptýlím tě mezi národy, rozmetám tě po zemích a odstraním z tebe tvou nečistotu.
16 Znesvěcuješ se samo před očima národů. I poznáš, že já jsem Hospodin.
17 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
18 Lidský synu, dům izraelský se pro mě stal struskou. Stali se všichni mědí a cínem, železem a olovem uprostřed pece, struskou ze stříbra.
19 Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož vy všichni jste se stali struskami, proto hle, shromažďuji vás doprostřed Jeruzaléma.
20 Stříbro, měď a železo, olovo a cín je shromážděn doprostřed pece, aby na něho dmýchal oheň, aby tavil. Tak vás shromáždím ve svém hněvu a ve své zlobě, uložím vás do pece a budu vás tavit.
21 Shrnu vás, budu na vás dmýchat ohněm své zuřivosti a budete se tavit uprostřed něj.
22 Jako probíhá tavení stříbra uprostřed pece, tak budete roztaveni uprostřed něj a poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svou zlobu.
23 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
24 Lidský synu, řekni jí: Ty jsi neočištěná země. Ta nebyla skropena deštěm v den rozhořčení.
25 Uprostřed ní je spiknutí jejích proroků, jako když řvoucí lev sápe kořist. Pohltili duši, vezmou bohatství a každou drahocennou věc, rozmnožili uprostřed ní počet jejích vdov.
26 Její kněží znásilnili můj zákon a znesvěcovali mé svaté věci, nerozlišovali mezi svatým a obyčejným, nepoučili o rozdílu mezi nečistým a čistým a zavírali oči před mými sobotami, a tak jsem byl uprostřed nich znesvěcován.
27 Její knížata uprostřed ní sápou kořist jako vlci, když prolévají krev, když hubí duše, aby pro sebe hrabali nekalý zisk.
28 A její proroci jim to omítali omítkou, když viděli klam a věštili pro ně lež. Říkají: Toto praví Panovník Hospodin, a Hospodin přitom nepromluvil.
29 Lid země se dopouštěl útlaku, uchvátili lup, utiskovali chudého a nuzného a bezprávně utlačovali příchozího.
30 I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil, ale nenalezl jsem.
31 Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.