1 I stalo se v sedmém roce v pátém měsíci, desátého dne toho měsíce, že přišli muži z izraelských starších, aby se dotázali Hospodina, a posadili se přede mnou.
2 I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
3 Lidský synu, promluv s izraelskými staršími. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Co to, že přicházíte, abyste se mě dotázali? Jakože jsem živ, dovolím vám snad, abyste se mě dotazovali, je výrok Panovníka Hospodina?
4 Budeš je soudit? Budeš soudit, lidský synu? Pouč je o ohavnostech jejich otců.
5 Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil Izrael, jsem pozvedl svou ruku k potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi. Pozvedl jsem k nim svou ruku se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh.
6 V onen den jsem k nim pozvedl svou ruku, abych je vyvedl z egyptské země do země oplývající mlékem a medem, kterou jsem pro ně vyhlédl. Ona je ozdobou všech ostatních zemí.
7 Nato jsem jim řekl: Odvrhněte každý ohavné modly od svých očí a neposkvrňujte se egyptskými bůžky. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
8 Ale vzpírali se proti mně a nechtěli mě poslouchat, nikdo od svých očí ohavné modly neodvrhl a egyptské bůžky neopustili. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych dovršil svůj hněv proti nim uprostřed egyptské země.
9 Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před zraky národů, uprostřed nichž byli, před jejichž zraky jsem se jim dal poznat, když jsem je vyvedl z egyptské země.
10 Vyvedl jsem je tedy z egyptské země a přivedl jsem je do pustiny.
11 Dal jsem jim svá ustanovení a oznámil jsem jim svá nařízení, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit.
12 Dal jsem jim také své soboty, aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji.
13 Ale dům izraelský se proti mně v pustině vzpíral, nechodil podle mých ustanovení a pohrdl mými nařízeními, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit, i mé soboty velmi znesvětili. Řekl jsem si tedy, že na ně v pustině vyliji svou zlobu, abych s nimi skoncoval.
14 Způsobil jsem však, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.
15 Já jsem k nim také v pustině pozvedl ruku, že je nepřivedu do té země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem. Ona je ozdobou všech ostatních zemí.
16 To proto, že pohrdli mými nařízeními, nechodili podle mých ustanovení a znesvětili mé soboty, protože jejich srdce chodilo za jejich bůžky.
17 Avšak mé oko se nad nimi slitovalo, takže jsem je nezničil a v pustině jsem s nimi neučinil konec.
18 Jejich synům jsem pak v pustině řekl: Podle ustanovení svých otců nechoďte, jejich nařízení nezachovávejte a jejich bůžky se neposkvrňujte.
19 Já jsem Hospodin, váš Bůh. Podle mých ustanovení choďte, má nařízení zachovávejte a plňte je.
20 Svěťte mé soboty a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
21 I synové se proti mně vzpírali, nechodili podle mých ustanovení a nezachovávali má nařízení, aby je konali, ta, v nichž bude mít život člověk, když je bude plnit, a znesvětili mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych proti nim v pustině dovršil svůj hněv.
22 Ale stáhl jsem svou ruku a učinil jsem tak, aby mé jméno nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.
23 Já jsem k nim také v pustině pozvedl svou ruku, že je rozptýlím mezi národy a že je rozmetám po zemích,
24 jelikož neplnili má nařízení, pohrdli mými ustanoveními, znesvětili mé soboty a ohlíželi se za bůžky svých otců.
25 Já jsem jim tedy také dal nedobrá ustanovení a nařízení, v nichž nebudou mít život.
26 A znečistil jsem je s jejich dary, když prováděli ohněm vše otvírající lůno, abych v nich vzbudil úděs, aby poznali, že já jsem Hospodin.
27 Proto promluv k domu izraelskému, lidský synu. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto mě hanobili vaši otcové, když se proti mně zpronevěřili věrolomností.
28 Přivedl jsem je do země, o které jsem pozvedl svou ruku, že jim ji dám, ale když viděli jakékoliv vyvýšené návrší a jakýkoliv košatý strom, obětovali tam své oběti a kladli tam své provokativní obětní dary, předkládali tam své příjemné vůně a vylévali tam své lité oběti.
29 I řekl jsem jim: Co je to za návrší, na které vcházíte? A nazývá se Návrší až do tohoto dne.
30 Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Proč se znečišťujete po způsobu svých otců a smilníte s jejich ohavnými modlami?
31 Když přinášíte své dary, když provádíte své syny ohněm, znečišťujete se až dodnes před všemi svými bůžky. Dome izraelský, copak já vám dovolím, abyste se mě dotazovali? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, uvidíme, jestli vám dovolím se dotazovat.
32 Co vám přichází na mysl, se opravdu nestane, když říkáte: Budeme jako národy, jako čeledi jiných zemí, takže budeme sloužit dřevu a kameni.
33 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu nad vámi kralovat silnou rukou, vztaženou paží a ve zlobě, kterou vyliji.
34 A vyvedu vás z národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni silnou rukou, vztaženou paží a ve zlobě, kterou jsem vylil.
35 Přivedu vás do pustiny národů a budu se tam s vámi soudit tváří v tvář.
36 Tak jako jsem se soudil s vašimi otci v pustině egyptské země, tak se budu soudit s vámi, je výrok Panovníka Hospodina.
37 A provedu vás pod holí a uvedu vás do závazku smlouvy.
38 Budu však tříbit ty z vás, kdo se bouří a kdo jsou proti mně vzpurní. Vyvedu je ze země jejich dočasného pobytu, ale na izraelskou půdu nevejdou. I poznáte, že já jsem Hospodin.
39 A vy, dome izraelský, toto praví Panovník Hospodin: Jděte, služte každý svým bůžkům i nadále, když mě neposloucháte, ale mé svaté jméno už neznesvěcujte svými dary a svými bůžky.
40 Neboť na mé svaté hoře, vysoko na izraelské hoře, je výrok Panovníka Hospodina, tam mi budou sloužit, celý dům izraelský, každý v zemi. Tam v nich najdu zalíbení a tam budu vyhledávat vaše dary pozdvihování a prvotinu vašich darů ze všech vašich svatých věcí.
41 Najdu ve vás zalíbení pro příjemnou vůni, až vás vyvedu z národů a shromáždím vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a budu ve vás posvěcen před očima národů.
42 I poznáte, že já jsem Hospodin, až vás přivedu na izraelskou půdu, do země, o které jsem pozvedl svou ruku, že ji dám vašim otcům.
43 Tam si vzpomenete na své cesty a na všechny své činy, jimiž jste se poskvrnili, a zhnusíte se sami sobě pro všechno to zlo, které jste spáchali.
44 Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když s vámi pro své jméno naložím ne podle vašich zlých cest a podle vašich zkažených činů, dome izraelský, je výrok Panovníka Hospodina.