1 Pak on na mě hlasitě zavolal: Přiblížili se dozorci města, každý se svou zkázonosnou zbraní v ruce.
2 A hle, šest mužů přichází cestou od Horní brány, která je obrácena k severu, každý má v ruce svou ničivou zbraň a jeden muž uprostřed nich oděný lněným oděvem s písařským kalamářem na svých bedrech. Přišli a postavili se vedle bronzového oltáře.
3 A sláva Boha Izraele se vznesla z cheruba, na němž spočívala, k prahu domu. Bůh zavolal na toho muže oděného lněným oděvem, který měl na bedrech písařský kalamář.
4 Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma. Označíš značkou na čelech ty muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi těmi ohavnostmi, které se uprostřed něho páchají.
5 A oněm řekl, jak jsem slyšel: Procházejte městem za ním a pobíjejte; vaše oko ať se neslituje, nemějte soucit.
6 Starce, mládence a pannu i malé dítě a ženy zabíjejte až do úplného vyhubení, ale k žádnému člověku, na kterém je ta značka, nepřistupujte. Začnete od mé svatyně. Začali tedy mezi staršími muži, kteří byli před domem.
7 Řekl jim: Znečistěte ten dům a naplňte nádvoří pobitými, jděte. I vyšli a pobíjeli ve městě.
8 A když je pobíjeli a já zůstal sám, padl jsem na tvář a volal jsem o pomoc. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, cožpak ty zničíš celý ostatek Izraele, že vyléváš svou zlobu na Jeruzalém?
9 Odpověděl mi: Zvrácenost domu izraelského a judského je nadmíru velká. Země se naplnila prolitou krví a město naplnilo převracení práva, protože řekli: Hospodin zemi opustil, Hospodin nic nevidí.
10 Ani mé oko se neslituje a nebudu mít soucit. Jejich cestu jsem uvalil na jejich hlavu.
11 Tu hle, ten muž oděný lněným oděvem, který má na bedrech kalamář, podává zprávu: Udělal jsem všechno, cos mi přikázal.