10 Dále mi řekl: Lidský synu, všechna má slova, která k tobě promluvím, přijmi do svého srdce a poslouchej na vlastní uši.
11 Jdi, předstup před vyhnance, před syny svého lidu. Promluvíš k nim a řekneš jim: Toto řekl Panovník Hospodin, ať uposlechnou nebo ať nedbají.
12 Pak mě Duch pozdvihl a slyšel jsem za sebou zvuk velkého hřmotu: Požehnaná je Hospodinova sláva ze svého místa.
13 A zvuk křídel těch bytostí těsně se dotýkajících jedno druhého, zvuk kol vedle nich a zvuk velkého hřmotu.
14 Duch mě pozdvihl, zmocnil se mě a já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha a Hospodinova ruka na mně mocně spočívala.
15 Přišel jsem k vyhnancům v Tel Abíbu sídlícím u řeky Kebaru, pobýval jsem, kde oni bydlí, zůstal jsem tam sedm dnů a budil jsem uprostřed nich úžas.
16 Když uplynulo sedm dnů, stalo se ke mně Hospodinovo slovo: