14 Proto prorokuj, lidský synu, a řekni Gógovi: Toto praví Panovník Hospodin: Což se to v onen den, až bude můj lid Izrael bydlet v bezpečí, nedozvíš?
15 Vyjdeš ze svého místa z odlehlých končin severu, ty a s tebou mnohé národy, všichni jezdci na koních, velké shromáždění a početné vojsko.
16 Vytáhneš na můj lid Izrael jako oblak pokrývající zemi. V posledních dnech se stane, že tě přivedu na svou zemi, aby mě poznaly národy, až budu skrze tebe posvěcen před jejich očima, Gógu.
17 Toto praví Panovník Hospodin: Ty jsi ten, o němž jsem promluvil v dávných dnech prostřednictvím svých otroků, izraelských proroků, kteří v oněch dnech léta prorokovali, že tě na ně přivedu.
18 I stane se v onen den, v den příchodu Góga na izraelskou půdu, je výrok Panovníka Hospodina, že má zloba vzplane na mé tváři.
19 Ve své žárlivosti, v ohni své zuřivosti jsem promluvil. Jistě v onen den nastane na izraelské půdě velké zemětřesení.
20 Tehdy se přede mnou budou třást mořské ryby a nebeské ptactvo, polní zvěř a každý plaz, plazící se po zemi, i každý člověk, který přebývá na povrchu země. Hory se zbortí, skalní převisy spadnou a každá hradba padne k zemi.