11 I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.
12 Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.
13 Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.
14 Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.
15 Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.
16 Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
17 A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!