1 Meditace Étana Ezrachejského.
2 Navěky budu zpívat o Hospodinově milosrdenství, z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost.
3 Řekl jsem totiž: Navěky je zbudováno milosrdenství v nebesích, v nich jsi upevnil svou věrnost.
4 Uzavřel jsem smlouvou se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému otroku:
5 Navěky upevním tvé potomstvo, zbuduji z pokolení do pokolení tvůj trůn. Sela.
6 Nebesa vzdávají chválu za tvé divy, Hospodine, i za tvou věrnost v shromáždění svatých.
7 Vždyť kdo v oblacích je roven Hospodinu? Kdo je podoben Hospodinu mezi Božími syny?
8 Bůh je strašný v společenství svatých, veliký a hrozný mezi všemi kolem sebe.
9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi mocný, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.
10 Ty panuješ nad majestátným mořem; když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ.
11 Ty jsi srazil obludu jako raněného, svou mocnou paží jsi rozptýlil své nepřátele.
12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje.
13 Ty jsi stvořil sever i jih; Tábor i Chermón jásají ve tvém jménu.
14 Tvá paže je udatná, tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená.
15 Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou.
16 Blahoslavený je lid, který zná radostný křik, Hospodine, ti budou chodit ve světle tvé tváře.
17 Ve tvém jménu jásají každý den, pozvedají se ve tvé spravedlnosti.
18 Vždyť tys nádhera jejich síly, díky tvé přízni se zvedá náš roh.
19 Neboť naším štítem je Hospodin a naším králem Svatý Izraele.
20 Jednou jsi ve vidění promluvil ke svým věrným. Řekl jsi: Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu.
21 Nalezl jsem Davida, svého otroka, pomazal jsem ho svým svatým olejem.
22 Stále s ním bude má ruka, ano, má paže jej upevní.
23 Nepřítel na něj nevyzraje, bídák ho nepokoří.
24 Potřu před ním jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
25 Bude s ním má věrnost i mé milosrdenství, v mém jménu se pozvedne jeho roh.
26 Jeho ruku položím na moře, jeho pravici na řeky.
27 On ke mně bude volat: Tys můj otec, můj Bože, tys skála mé spásy!
28 A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země.
29 Navěky mu zachovám své milosrdenství, má smlouva s ním bude trvalá.
30 Ustanovím natrvalo jeho potomstvo a jeho trůn po všechny dny nebes.
31 Pokud jeho potomci opustí můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení,
32 jestliže má ustanovení znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy,
33 navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami,
34 ale své milosrdenství vůči němu nezruším a nezradím svou věrnost.
35 Neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co vyšlo z mých rtů.
36 Jednou jsem přísahal při své svatosti. Což bych lhal Davidovi?
37 Jeho potomstvo tu bude navěky a jeho trůn bude přede mnou jako slunce.
38 Jako měsíc bude pevně stát navěky -- a svědek v oblacích je spolehlivý. Sela.
39 Ale tys ho odvrhl a odmítl, rozhněval ses na svého pomazaného.
40 Opustil jsi smlouvu svého otroka, jeho korunu jsi znesvětil, pohodil na zem.
41 Pobořils všechny jeho zdi, jeho pevnosti jsi proměnil v trosky.
42 Plení ho všichni, kdo procházejí kolem, je pro posměch svým sousedům.
43 Vyvýšils pravici jeho protivníků, rozradostnil jsi všechny jeho nepřátele,
44 ano otupils i ostří jeho meče a v bitvě jsi ho nepodepřel.
45 Zbavil jsi ho lesku a jeho trůn jsi svrhl na zem.
46 Zkrátil jsi dny jeho mládí a pokryl jsi ho hanbou. Sela.
47 Až dokdy, Hospodine? Budeš se pořád skrývat? Bude plát tvá zloba jako oheň?
48 Rozpomeň se na mě! Co je lidský věk? K jaké nicotě jsi stvořil všechny lidské syny?
49 Který člověk kdy žil a nespatřil smrt? Kdo zachránil svou duši z moci podsvětí? Sela.
50 Kde je tvé dřívější milosrdenství, Panovníku, které jsi odpřisáhl Davidovi ve své věrnosti?
51 Pamatuj, Panovníku, na potupu svých otroků! Nosil jsem ji ve svém klíně od všech možných národů!
52 Jak tupili tví nepřátelé, Hospodine, jak tupili kroky tvého pomazaného!
53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen i Amen.