1 V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben!
2 Ve své spravedlnosti mě vysvoboď a vytrhni! Nakloň ke mně své ucho a zachraň mě!
3 Buď mi skalním příbytkem, kam budu stále přicházet. Přikázal jsi, abych byl zachráněn, neboť jsi má skála a má tvrz.
4 Bože můj, vytrhni mě z moci ničemy, z rukou bídáka a surovce.
5 Tys má naděje, Panovníku Hospodine; od mládí mám k tobě důvěru.
6 O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit.
7 Mnohým jsem byl za znamení, ale tys byl mé pevné útočiště.
8 Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji.
9 Nezamítej mě v čas stáří; když končí mé síly, neopouštěj mě.
10 Vždyť nepřátelé mluví proti mně, střeží mou duši, radí se spolu
11 a říkají: Bůh ho opustil. Pronásledujte ho a chyťte ho, není, kdo by ho vysvobodil.
12 Bože, nevzdaluj se ode mě; Bože můj, pospěš mi na pomoc!
13 Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo.
14 Ale já budu vytrvale čekat a stále více tě budu nade vše chválit.
15 Má ústa vyprávějí o tvé spravedlnosti, celý den hovoří o tvé spáse -- vždyť ji nedokážu vypovědět.
16 Přistoupím k mocným činům Panovníka Hospodina. Tvoji spravedlnost, jen tvoji, budu připomínat.
17 Bože, vyučoval jsi mě od mého mládí, doposud zvěstuji tvé divy.
18 Bože, neopouštěj mě ani ve stáří, v šedinách, dokud neoznámím tvou moc své generaci a tvé mocné činy všem, kteří přijdou.
19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá až k výšinám. To, cos udělal, je velké; Bože, kdo je jako ty?
20 Dals mi spatřit mnohá a zlá soužení. Vracíš mě k životu a znovu mě vyvádíš z hlubin země.
21 Zvyšuješ mou velikost a znovu mě potěšuješ.
22 I já tě budu chválit při harfě, tvou věrnost, můj Bože. Budu tě opěvovat při lyře, Svatý Izraele.
23 Mé rty budou jásat, když tě budu opěvovat, i má duše, kterou jsi vykoupil.
24 I můj jazyk si bude opakovat denně o tvé spravedlnosti, neboť ti, kdo usilovali o mé zlo, byli zahanbeni a museli se stydět.