12 Pro všechny své nepřátele jsem se stal potupou, zvláště pro své sousedy, pro své známé předmětem hrůzy; ti, kdo mě venku vidí, přede mnou prchají.
13 Vypadl jsem jim ze srdce jako mrtvý, jsem jako rozbitá nádoba.
14 Slyším mnoho pomluv, všude kolem hrůza! Když se proti mně radí, zvažují, jak mě připravit o život.
15 Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh!
16 Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím!
18 Hospodine, kéž nejsem zahanben -- vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!