17 Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím!
18 Hospodine, kéž nejsem zahanben -- vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!
19 Kéž oněmí lživé rty, které mluví o spravedlivém drze, povýšeně a pohrdavě!
20 Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště.
21 Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky.
22 Požehnán buď Hospodin, neboť mě udivil svým milosrdenstvím v obleženém městě.
23 Když jsem se unáhlil, řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal.