2 Jen u Boha je utišení mé duše; od něj pochází má spása.
3 Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad, nikdy se nepohnu.
4 Až dokdy budete napadat člověka? Z vás všech jde smrt jak z bortící se stěny, jak z padající zdi.
5 Pořád se radí, jak ho připravit o čest. Oblíbili si lež, svými ústy žehnají, avšak v nitru proklínají. Sela.
6 Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje.
7 Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad -- nepohnu se.
8 V Bohu je má spása a sláva, on je má pevná skála -- v Bohu mám útočiště.