5 Odplavuješ je, jsou jako spánek zrána, vadnou jako tráva.
6 Zrána rozkvétá, mění se, k večeru vadne a usychá.
7 To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením.
8 Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře.
9 A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta hasnou jako povzdech.
10 Časy našich let -- je jich sedmdesát, a jeli člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost -- proto rychle pomíjejí a my odlétáme.
11 Kdo zná sílu tvého hněvu? A tvé rozhořčení podle bázně před tebou?