1 Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion.
2 V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby.
3 Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: „Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!“
4 Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?
5 Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice!
6 Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše!
7 Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!“
8 Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří!
9 Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!