1 Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.
2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vyprávěli naši otcové – o tom, cos konal v jejich dnech, v těch starodávných dnech.
3 Svou vlastní rukou jsi vyhnal pohany, a je jsi usadil; rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži neměli vítězství; tvá pravice to byla, paže tvá, tvář tvá jim zářila – měls je rád!
5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král, ty nech vítězit Jákoba!
6 S tebou jsme nepřátele drtili, tvým jménem po útočnících šlapali.
7 Ve vlastní luk jsem nevěřil, nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
8 Tys nám dal nad nepřáteli vítězit, naše protivníky jsi vždy zahanbil.
9 Chlubili jsme se Bohem každý den, stále jsme slavili jméno tvé! séla
10 Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil, nevytáhl jsi s vojsky našimi.
11 Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli, naši protivníci nás obrali!
12 Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít, rozehnal jsi nás mezi pohany.
13 Za pakatel jsi svůj lid prodal, o jejich cenu jsi nesmlouval!
14 U našich sousedů vydals nás potupě, všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
15 Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy, aby nad námi lidé třásli hlavami.
16 Denně je přede mnou moje ostuda, moji tvář hanba pokrývá,
17 když slyším urážky a nadávky, když se mi nepřátelé mstí!
18 Když se nám to všechno dělo, nezapomněli jsme na tebe, nezradili jsme smlouvu tvou.
19 Naše srdce se jinam neodvrátilo, z tvé stezky nesešel náš krok.
20 Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů, halil jsi nás šerou temnotou!
21 Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli, jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
22 Cožpak by na to znalec tajemství srdce, cožpak by na to Bůh nepřišel?
23 Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli, mají nás za ovce k zabití!
24 Probuď se, Pane, proč ještě spíš? Procitni, nezaháněj nás navěky!
25 Proč ukrýváš svoji tvář, nedbáš na naši bídu, na útlak náš?
26 Do prachu naše duše klesají, naše těla leží na zemi.
27 Povstaň a pomoz nám – ať nás vykoupí láska tvá!