Žalmy 71 B21

1 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben!

2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě!

3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí – ty sám jsi mou skálou a pevností!

4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!

5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!

6 Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina – navždycky patří ti chvála má!

7 Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš.

8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit!

9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě!

10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se.

11 Říkají: „Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho – kdo by ho zachránil?!“

12 Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi!

13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí!

14 Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc.

15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení – ač nevím ani, jak je vypočíst!

16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!

17 Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích.

18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky!

19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš – kdo je ti, Bože, podobný?

20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!

21 Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil.

22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský!

23 Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil.

24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit – že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!