1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
2 Nebesa vyprávějí o Boží slávě, o díle jeho rukou mluví obloha.
3 Jeden den druhému slovo uděluje, jedna noc druhé zjevuje poznání.
4 Není slov a není řeči, kde by jejich hlas zůstal neslyšen;
5 jejich zvuk ozývá se celou zemí, do krajů světa doléhá jejich zvěst. Bůh stan postavil slunci v nebesích
6 a ono jak ženich vychází z komnaty, jak hrdina dychtící na cestu vyrazit.
7 Vychází na jednom konci nebe, k druhému konci míří obloukem, před jeho žárem se nikdo neskryje.
8 Hospodinův Zákon je dokonalý, život do duše navrací. Hospodinova svědectví jsou věrná, i prosté činí moudrými.
9 Hospodinova pravidla jsou poctivá, srdce naplňují radostí. Hospodinovo přikázání je ryzí, oči člověku rozzáří.
10 Úcta k Hospodinu je čistá, obstojí navěky. Hospodinova nařízení jsou pravá, plná spravedlnosti,
11 nad zlato vzácnější, nad zlato nejčistší, nad med nejsladší, nad med z pláství kanoucí.
12 Poučením jsou pro tvého služebníka, v jejich dodržování je hojná odplata.
13 Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení? Od skrytých hříchů mě očisti!
14 Zbav svého služebníka i těch úmyslných, nikdy ať nade mnou nepanují! Pak budu bezúhonný a nevinný, své veliké viny zbavený.
15 Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení kéž se ti, Hospodine, zalíbí – skálo má, můj Vykupiteli!