1 Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.
2 Jen v Bohu má duše odpočívá, od něj přichází má záchrana.
3 Jen on je má skála, moje spása, nepadnu nikdy, on je můj pevný hrad!
4 Jak dlouho budete v útoku pokračovat? To chcete všichni srazit člověka, který je sám jak zídka nahnutá, jak plot, který se rozpadá?
5 Jen na to myslí, jak by ho strhli, jak by ho zbavili jeho cti. Lež mají rádi, ústy dobrořečí, v srdci však srší kletbami! séla
6 Jen v Bohu, duše má, odpočívej, od něj přichází moje naděje.
7 Jen on je má skála, moje spása, nepadnu, on je můj pevný hrad!
8 V Bohu je má spása, moje sláva; má pevná skála, v Bohu je skrýše má.
9 V každý čas na něj, lidé, spoléhejte, před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte! séla
10 Jen pouhé nic jsou přece smrtelníci, lidští tvorové jsou jako přeludy: Budou-li spolu na váhu položeni, lehčí se ukážou než pouhé nic!
11 Nespoléhejte na bezpráví, nedoufejte marně v krádeže, a kdyby vzrůstalo vaše jmění, v srdci mu místo nedejte!
12 Jednou Bůh mluvil, dvakrát jsem to slyšel, že Bohu síla náleží.
13 Tobě náleží také láska, Pane, ty přece každému jeho skutky odplatíš!