1 Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti?
2 Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému:
3 „Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“
4 Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin.
5 Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí:
6 „Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“
7 Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!
8 Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím.
9 Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“
10 Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit.
11 Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením.
12 Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli! Blaze všem, kdo v něho doufají.