1 Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas.
2 On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy mi poddává.
3 Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš?
4 Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín.
5 Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají!
6 Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil!
7 Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni!
8 Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí!
9 Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.
10 Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče
11 mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí!
12 Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící.
13 Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny.
14 Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích.
15 Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!