16 Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.
17 Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18 Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!
19 Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
20 Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21 Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22 Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!