2 Blaze člověku, jemuž Hospodin nepočítá provinění a jehož duch je beze lsti!
3 Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, když celé dny jsem naříkal.
4 Tvá ruka tížila mě ve dne v noci, z mé mízy stal se letní suchopár. séla
5 Svůj hřích jsem však potom doznal tobě, své provinění jsem odhalil. Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“ a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
6 Ať k tobě modlí se každý věrný, dokud je čas tě naleznout; potom k nim nedosáhnou ani přívaly mocných vod.
7 Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš, vítězným jásotem mě obklopíš! séla
8 Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít; radu ti poskytnu, zrak k tobě obrátím: