6 Kolik jen, Hospodine Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmyslech, které o nás máš, se tobě nikdo nerovná! Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit, je jich však víc, než dá se vypočíst!
7 Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!
8 Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím, jako je o mně v Knize napsáno.
9 Mou radostí je konat vůli tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“
10 Ve velikém shromáždění jsem spravedlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hospodine, sám.
11 Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem, o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse, před velikým shromážděním jsem tvou lásku a věrnost netajil.
12 Své slitování, Hospodine, mi prosím neodpírej; kéž láska a pravda tvá vždycky nade mnou drží stráž!