2 Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli, co nám vyprávěli naši otcové – o tom, cos konal v jejich dnech, v těch starodávných dnech.
3 Svou vlastní rukou jsi vyhnal pohany, a je jsi usadil; rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
4 Svým vlastním mečem tu zemi neovládli, ve vlastní paži neměli vítězství; tvá pravice to byla, paže tvá, tvář tvá jim zářila – měls je rád!
5 Jenom ty, Bože, jsi můj Král, ty nech vítězit Jákoba!
6 S tebou jsme nepřátele drtili, tvým jménem po útočnících šlapali.
7 Ve vlastní luk jsem nevěřil, nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
8 Tys nám dal nad nepřáteli vítězit, naše protivníky jsi vždy zahanbil.