8 Copak uniknou se svou hanebností? Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!
9 Ty vedeš v patrnosti každý můj útěk, mé slzy schovej do své lahvice – ty sám víš nejlépe, kolik jich je!
10 Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé, když k tobě zavolám – v ten den. Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!
11 V Bohu, jehož slovo chválím, v Hospodinu, jehož slovo chválím,
12 v Bohu mám naději. Proto se nebojím, co by mi člověk učinil!
13 Tobě jsem, Bože, složil sliby, tobě přinesu vděčné oběti.
14 Vždyť jsi mě zachránil od smrti, mé nohy od zvrtnutí, abych směl před Bohem stále chodit ve světle, mezi živými!