7 Večer se vracejí, štěkají jako psi, po celém městě běhají.
8 Pohleď, co ústy prskají! Svými rty bodají jako dýkami – myslí si: „Kdo to uslyší?“
9 Tobě jsou, Hospodine, jen pro smích, všem těm pohanům se vysmíváš.
10 Ty jsi má síla, tebe vyhlížím, ty, Bože, jsi můj pevný hrad!
11 Bůh ve své lásce jde mi naproti, z nepřátel činí mi pastvu pro oči.
12 Ještě je nepobíjej, můj lid by zapomněl, mocně však jimi otřes a poniž je, Pane můj, vždyť jsi náš štít!
13 Za hříchy jejich úst, za slova jejich rtů jejich vlastní pýcha kéž by je lapila! Za všechny jejich kletby, za všechny lži