21 Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po soucitu, zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel.
22 K jídlu mi dali okusit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem!
23 Jejich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odplatou.
24 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, jejich bedra sehni navždycky!
25 Vylij na ně své rozhněvání, plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
26 Jejich příbytek ať zůstane pustý, v jejich stanech ať nikdo nebydlí!
27 Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují, baví se o bolesti tebou zraněných.