16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17 Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět:
18 Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!
19 V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je!
20 Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21 Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala,
22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!