2 Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům, těla tvých věrných dali šelmám žrát.
3 Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu, nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
4 Potupě vydáni jsme u svých sousedů, pro smích a zábavu jsme všem dokola!
5 Jak dlouho ještě, Hospodine? Budeš navěky rozzloben? Bude tvé horlení hořet plamenem?
6 Vylij svůj hněv raději na pohany, kteří tě uznat nechtějí, vylij ho na ta království, jež jméno tvé nevzývají –
7 za to, že Jákoba zhltali, že zpustošili jeho obydlí!
8 Nevzpomínej na naše staré viny, pospěš k nám se svým soucitem – ach, jak hluboko klesli jsme!