1 Už se mi hnusí žít, proto teď svému nářku povolím, z hořkosti duše promluvím.
2 Neodsuzuj mě předem – tak Boha oslovím – z čeho mě obviňuješ, prozraď mi.
3 Dělá ti dobře, že mě sužuješ? Proč pohrdáš vlastnoručním výtvorem a záměry ničemů vítáš s úsměvem?
4 Copak máš oči tělesné? Pohledem smrtelníka díváš se?
5 Copak jsou tvé dny lidským podobné, připomínají tvé roky lidský věk,
6 že na mně hledáš nějaký přestupek a po mém hříchu pídíš se?