Job 30 B21

1 Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já – ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!

2 Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč.

3 Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty.

4 Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit.

5 Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději.

6 Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních.

7 Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy –

8 hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni!

9 Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.

10 Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.

11 Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany.

12 Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili.

13 Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání.

14 Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami.

15 Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.

16 Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.

17 Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit.

18 Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit.

19 Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný.

20 Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.

21 Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.

22 Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.

23 Vedeš mě na smrt, to jistě vím – do domu určeného všem živým.

24 Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.

25 Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?

26 Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.

27 Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení.

28 Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám.

29 Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy.

30 Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka.

31 Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.

kapitoly

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42