1 A Elihu mluvil dál:
2 „Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh‘?
3 Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘
4 Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům:
5 Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty.
6 Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?
7 Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít?
8 Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!
9 Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc.
10 Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc,
11 který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘
12 Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých.
13 Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí!
14 Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,
15 že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará!
16 Job si tu však otevírá ústa naprázdno – mluví dál a dál, a přitom neví co!“