1 Bildad Šuchský mu na to řekl:
2 „Jak dlouho povedeš takovéhle řeči? Promluvíme si, až se zamyslíš.
3 Jak to, že jsme tu za dobytek? To nás považuješ za tupce?
4 Tvá vlastní zuřivost drásá tě! Copak se kvůli tobě zboří svět? Zhroutí se skály na místě?
5 Světlo darebáka uhasne, plamen ohně mu zářit nebude.
6 Světlo v jeho stanu ve tmu změní se a jeho svíce uhasne.
7 Jeho rázný krok znejistí, jeho vlastní záměry ho porazí.
8 Nohama zaplete se do sítě, do oka v chůzi chytí se.
9 Za patu bude lapen do tenat, zaklapne se nad ním jeho past.
10 Při zemi na něj číhá smyčka, na stezce na něj čeká léčka.
11 Odevšad ho děsí hrůzy, lepí se mu na paty.
12 Hladoví po něm pohroma, neštěstí čeká na jeho pád.
13 Jeho kůži sžírá choroba, jeho údy hltá rána smrtelná.
14 Vyrván bude z bezpečí svého stanu, odveden bude ke králi hrůz.
15 Plameny zaplaví jeho stan, jeho příbytek bude sírou zasypán.
16 Jeho kořeny uschnou zespoda, nahoře uvadne jeho koruna.
17 Na zemi po něm nezbude památky, jeho jméno nezazní nikde po kraji.
18 Ze světla vyženou ho do temna, zapuzen bude ze světa.
19 Nebude mít v lidu nástupce ani potomka, ve svém domě nezanechá ani živáčka.
20 Na západě se zhrozí nad jeho osudem i všechny na východě pojme děs:
21 ‚Ach, takový je tedy příbytek zlosyna, domov neznaboha takhle dopadá!‘“