1 A Elihu mluvil dál:
2 „Slyšte má slova, mudrci, vy znalci, naslouchejte mi.
3 Vždyť ucho umí rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat.
4 Rozhodněme sami, co je správné, co je dobré, tu spolu posuďme.
5 Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen, a Bůh mi právo odepřel.
6 I když jsem poctivý, jsem brán za lháře, mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘
7 Je snad Jobovi někdo podobný? Rouhá se, jako by vodu pil!
8 Dává se do spolku se zločinci, řadí se mezi ničemy!
9 Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu usilovat o Boží oblibu!‘
10 Ať mě slyší každý, kdo rozum má: Bůh přece nic zlého nedělá, Všemohoucímu je křivda vzdálená.
11 Každému ovšem jeho skutky odplácí, chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.
12 Bůh v žádném případě nebude jednat zle, Všemohoucí nemůže právo převracet.
13 Kdo mu asi svěřil zem? Kdo mu předal celý svět?
14 Kdyby ho jen tak napadlo svůj dech, svého ducha odejmout,
15 všechno živé by rázem pomřelo, lidstvo by se bylo do prachu vrátilo!
16 Máš-li tedy rozum, poslouchej, na moje slova pozor dej:
17 Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší? Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit?
18 Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!‘ a šlechticům: ‚Vy zločinci!‘
19 On ani knížatům nestraní, nestaví velmože před nuzáky – dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý!
20 Uprostřed noci náhle umírají, i mocní se zachvějí a musí pryč, odstraněni jsou bez lidské pomoci.
21 Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí.
22 Není temnoty a není příšeří, kde by se zločinci před ním schovali.
23 Bůh nemusí shromažďovat další důkazy, aby se k němu člověk na soud dostavil.
24 Mocné rozdrtí bez ptaní, jiné pak dosadí místo nich.
25 O jejich skutcích dobře ví, v noci je svrhne, a jsou zničeni.
26 Ztrestá je za jejich zločiny veřejně a všem na očích.
27 To proto, že od něj odešli a na jeho cesty vůbec nedbali.
28 Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil a on vyslýchá křik ubohých.
29 Když ale mlčí, kdo ho odsoudí? Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí? On přitom bdí nad lidmi i národy,
30 tak aby bezbožní vládnout nemohli a nesváděli lidi do pasti.
31 Co kdybys tedy Bohu pověděl: ‚Zhřešil jsem, už se to nestane;
32 pokud co nevidím, prosím pouč mne, a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.‘
33 Má snad Bůh odplácet podle tebe, když se ti to nelíbí podle něj? Ty sám si vyber, ne já za tebe, pověz nám, co ses dozvěděl!
34 Všichni rozumní mi to potvrdí i moudří mě slyší a souhlasí:
35 Job vůbec neví, o čem hovoří, v jeho slovech není špetka soudnosti!
36 Jen ať je Job zkoušen ještě víc, vždyť tu odpovídá jako hanebník!
37 Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý, šíří mezi námi pochyby a mluví proti Bohu víc a víc!“