1 Job na to řekl:
2 „Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!
3 I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.
4 Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘
5 Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘
6 Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.
7 Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;
8 anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:
9 Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?
10 V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.
11 Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?
12 Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?
13 Bůh – ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.
14 Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.
15 Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.
16 Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.
17 Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.
18 Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.
19 I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.
20 Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.
21 I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.
22 Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.
23 Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.
24 Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.
25 Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.