1 Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.
2 Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!
3 Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil?
4 Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!
5 Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘
6 Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.
7 Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.
8 Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘
9 Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.
10 Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!
11 Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.
12 Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘
13 Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,
14 mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami –
15 kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne?
16 Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“