12 právě tak člověk lehne a nevstane; dokud trvá nebe, neprobudí se, nic nepřeruší jeho sen.
13 Kéž bys mě jen schoval v hrobě, kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv, a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!
14 Když člověk zemře, copak ožije? Po všechny dny své těžké roboty čekal bych na chvíli té úlevy!
15 Zavolal bys a já se ti ohlásil, po díle svých rukou by ses roztoužil.
16 Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.
17 Do měchu zapečetil bys mé přestupky a moje viny přikryl bys.
18 Jako se však hora na prach rozdrolí, jako se balvan z místa odvalí,