14 Když člověk zemře, copak ožije? Po všechny dny své těžké roboty čekal bych na chvíli té úlevy!
15 Zavolal bys a já se ti ohlásil, po díle svých rukou by ses roztoužil.
16 Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.
17 Do měchu zapečetil bys mé přestupky a moje viny přikryl bys.
18 Jako se však hora na prach rozdrolí, jako se balvan z místa odvalí,
19 jako voda omílá kamení, jako příval půdu odplaví – takto ty bereš člověku naději!
20 Když ho napadneš, navždy odchází, strnou mu rysy a ty ho propouštíš.