7 Strom, ten má aspoň naději: Když bude poražen, znovu vyraší, nic nezastaví jeho výhonky.
8 I kdyby jeho kořeny v zemi zpuchřely, i kdyby jeho kmen v prachu tlel,
9 jen ucítí vodu, vypučí zase, jak mladý stromek větve vyžene.
10 Člověk však zemře a klesne bezvládně, naposled vydechne – a kam se poděje?
11 Jako se vypařuje voda z jezer, jako potok vyschne a vyprahne,
12 právě tak člověk lehne a nevstane; dokud trvá nebe, neprobudí se, nic nepřeruší jeho sen.
13 Kéž bys mě jen schoval v hrobě, kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv, a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!