4 I já bych uměl mluvit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řečmi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vámi hlavou svou.
5 Svými ústy bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou.
6 Mluvím-li, má bolest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví?
7 Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil. Zničils mě i mé nejbližší!
8 Vrásky na mém těle svědčí proti mně, má vyhublost vstává a obviňuje mě.
9 Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem.
10 Kdekdo si na mě ústa otevře, s posměchem bijí mě do tváře, všichni se srotili proti mně.