7 Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.
8 Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘
9 Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.
10 Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!
11 Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.
12 Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘
13 Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,