11 Jejich mladí mají volnost jako beránci, jejich maličcí kolem skotačí.
12 Zpívají při hře tamburíny a citery, za zvuku píšťaly se veselí.
13 Ve štěstí tráví svoje dny, do hrobu odcházejí v pokoji.
14 Bohu však říkají: ‚Nech nás být! O tvých cestách nechceme vědět nic!
15 Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili? K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘
16 (Oni však to své štěstí v moci nemají. Myšlenky ničemů mě míjejí!)
17 Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘? Přichází na ně pohroma? Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?