2 „Dobře poslouchejte, co tu vypovím – můžete mě utěšit právě tím.
3 Vydržte, když teď budu mluvit já, potom se zase smíte posmívat.
4 Copak si stěžuji na člověka? Ztrácím trpělivost jenom tak?
5 Pohleďte na mě a zděste se, ruku na ústa si položte!
6 Vždyť i já, když na to pomyslím, celý se třesu zděšením.
7 Jak to, že ničemové užívají života? Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
8 Jejich potomkům se daří kolem nich, své ratolesti mají na očích.