16 Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas, jejich základy řeka odnesla.
17 Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?‘
18 (Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!)
19 Spravedliví jejich pád vidí s radostí, nevinní se smějí nad nimi:
20 ‚Hleďme, jejich jmění je to tam, jejich bohatství oheň spolykal!‘
21 Poddej se Bohu a najdeš klid, takto ti vzejde blahobyt.
22 Z jeho úst přijmi učení, vezmi si k srdci jeho výroky.