2 Železo lidé těží ze země a kámen taví v měď.
3 Vytlačují tmu za nové hranice, pronikají každou krajní mez, po rudě pátrají v černé tmě.
4 Šachty razí, kam poutník nezavítá, kam ani nezabloudí noha člověka, spouští se na laně, kde není živáčka.
5 Země na povrchu skýtá chleba, v jejích hlubinách však sálá žár.
6 Safír se ukrývá v jejích skalách, blyští se tam zlatý prach.
7 Stezku tam nezná dravý pták, nespatřilo ji oko jestřába.
8 Nekráčí po ní pyšná šelma, lev nikdy nezavítá tam.