1 A Job pokračoval ve své promluvě:
2 „Kéž by mi bylo jako za dávných časů, za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou,
3 kdy jeho lampa svítila nad mou hlavou a v jeho světle jsem chodil tmou!
4 Jako tenkrát v mém nejlepším věku, kdy Bůh byl mému stanu přítelem,
5 kdy ještě Všemohoucí býval se mnou a mé děti všude kolem mě.