12 chudáka v jeho křiku že vysvobozuji a také sirotka, jenž nemá zastánce.
13 Snášela se na mě žehnání umírajících, vdově jsem vracel radost do srdce.
14 Jak šatem jsem se halil spravedlností, právo mi bylo pláštěm i turbanem.
15 Byl jsem očima pro slepé a nohama pro chromé,
16 otcem jsem býval pro chudé, zasazoval se o právo cizince.
17 Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.
18 Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.