7 Když jsem chodíval k městské bráně, abych své místo na prostranství zaujal,
8 mládenci ustupovali, jakmile zahlédli mě, kmeti vstávali mi na pozdrav,
9 přední mužové své řeči přerušili, ruku si kladli na ústa,
10 hlasy hodnostářů umlkaly, jazyk jim přilnul na patra.
11 Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil, kdo jen mě zahlédl, chválil mě,
12 chudáka v jeho křiku že vysvobozuji a také sirotka, jenž nemá zastánce.
13 Snášela se na mě žehnání umírajících, vdově jsem vracel radost do srdce.