20 Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.
21 Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.
22 Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.
23 Vedeš mě na smrt, to jistě vím – do domu určeného všem živým.
24 Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.
25 Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?
26 Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.